Vancouver - 1. - 3. den

Na severu Kanady ještě panují tuhé mrazy a tak míříme směrem na jih k moři, do jednoho z nejkrásnějších velkoměst, do města, které již žilo Olympijskými hrami, které se tu za necelý rok uskuteční, ano tušíte správně mluvím o Vancouveru, od kterého nás dělí cca 850 km.

Den 1. - 22. dubna 2009

V 5:36 slunce ještě spí daleko za horami a my vyrážíme z Banffu. Celou cestu nás provází težké mraky a déšť. V průběhu cesty se kolem nás střídají lesy, hory a řeky s farmami, polemi a obilnými lány. Jelikož jsme překonali jedno časové pásmo, posouváme si čas na hodinkách o hodinu zpět. Je kolem druhé hodiny odpoledne, když vjíždíme do Vancouveru. Naší první zastávkou je Capilano Suspension Bridge and Park.

Capilano Suspension Bridge and Park je soukromý park, ktrý je známí zejména pro 136 metrů dlouhý visutý most, který přklenuje 70 m hluboké údolí Capilano River. Po překočení mostu je návštěvník proveden serií stezek a lávek prostředím deštného pralesu mírného pásu. Lávky vedou korunami obrovský Douglesových jedlí ve výšce až 30 metrů a vyvrcholením této cesty je dvoupatorvý stromový dům. Celá stezka je lemována tabulkami s informacemi, které podávájí informace o jednotlivých prvcích ecosystému lesa. Další zajímevostí, která je v parku umístěna jedna největších soukromých sbírek totemu původních obyvatel Severní Ameriky. Návštěva parku je příjemným zážitkem, pro který si však musíme šáhnout vcelku hluboko do kapsy, vstupné je vysoké.                                                                                                        

Před šestou hodinou večení dorážíme do kempu Capilano RV park, kde budeme následující dvě noci pobývat. Kemp je primárně učen pro obytné kravany, ale má i několik míst, které jsou určeny pro stany. Kemp je umístěn hned vedle mostu Lions Gate Bridge, který vede do Stanley Parku (náš zítřejší cíl). Jsme unaveni z dlouhé cesty. Na vařiči si děláme večeři a jdeme spát. 

Den 2. - 23. dubna 2009

Vstáváme v 6:30 snídáme, oblékáme se do cyklistického a vyrážíme na kole přes Lions Gate Bridge do Stanley Parku. Je slunečný, ale díky svěžímu větru vcelku chladný den.

Stanley Park se rozkládá na poloostrově o rozloze 405 hektarů, který je protkán 200 km cyklostezek, chodníčků, cestiček atd. V parku se nacházejí jezírka, lesy, pláže i spousta zvířat a je tu i celá řad atrakcí - bazén, resturace, golfové hřiště, akvárium...Těch možností, jak strávit čas v parku, je nepřeberné množství. My se na kolech vydáme po cyklostezce, která vede po obvodu parku a dopoledne završujeme návštěvou Vancouver aquarium, kde jsme shlédli zajímavosti a krásy podmořského světa. Největší devizou místního akvária je běluha "bílá velryba". Celé dopoledne jsme si hodně užili, člověk chvilkami měl pocit, že se nenalézá uprostřed několika milionového města (zejména ve chvílích, když nám přes cestu začali přebíhat mývalové). Stanley Park bezesporu plní svou roli. Kdokoliv se tu může odreagovat od hluku a stresu života ve velkoměstě. Vracíme se do kempu, obědváme pizzu a chvilku odpočíváme. V 15:00 sedáme do auta a vyrážíme vstříc kulturnímu zážitku do Muzeum of Antrophology.

Muzeum of Antrophology je součástí obrovského koplexu Univerzity Britské Kolumbie. Sbírky muzea se zaměřují na tradiční umění národů a kmenů z oblasti severozápadního pobřeží Kanady (např. kmen Haida). Velkou část sbírky tvoří umělecké předměty těchto kmenů ze dřeva, kamene, kostí apod. Budova muzea je architektonicky řešena tak, aby podpořila celkový dojem předmětů se zbírek, což je patrné zejména v ohromné místnosti totemů, jejíž jedna stěna je prosklená. Expozice muzea má i svou venkovní čast, jedná se o věrnou rekonstrukci dvou domů a obřího totemu kmene Haida. Ze všech předmětů na člověka dýchá duch lidí, kteří je vytvořili. Inspirace, obdiv a soulad člověka s přírodou, to je pro mne odkaz této sbírky.

V univerzitním areálu jsme měli v úmyslu ještě navštívit japonské zahrady, ale nějakou dobu jsem bloudili, a tak nám nějakou chvíli trvalo než jsme ji našli a už bylo po návštěvních hodinách. Vyrážíme tedy zpět do kempu, ale k našemu překvapení nás GPSka navadí jinou cestou. Jedeme čtvrtí plnou nádherných rodinných domů na pobřeží s výhledem na Stanley Park. Do kempu dorážíme po šesté hodině. Zítra nás čeká poslední den ve Vancouveru, chystáme se do podívat do centra.

Den 3. - 24. dubna 2009

Počasí nám opět přeje a my se porbouzíme do slunečného dne. Jdeme pěšky k nedalekému nákupnímu centru odkud chceme jet autobusem na stanoviště trajektů, které nás přes zátoku převeze až do centra. Nějakou dobu jsme se pokoušeli na zastávce i po kolních krámcích zakoupit lístek na autobus, což se nám nezdařilo a tak nastupujeme do autobusu bez lístku a kupujeme si lístek v autobusu. Drobné se tam hází do takové kasičky a řidič Vám vydá lístek. Přijíždíme na stanici Longdale Quae, kde si kupujeme v autobusu celodenní lístek na "MHD" (9 CAD na osobu). Nasedáme na "Seabus", jak se tu trajektu říká, přejíždíme zátoku a vystupuje v centru Vancouveru ve stanici Waterfront Station. Stanice se nachází nedaleko Canada Place, odtud pokračujeme na vyhlídkovou věž Vancouver Lookout, odkud je nádherný výhled na mrakodrapy v centru, historické centrum, zátoky, moře, průmyslový přístav, Stanley park , moře i hory. Budovy města se táhnou do vnitrozemí kam jen oko dohlédne. Chvíli se kocháme výhledem a pak pokračujeme do nejstarší části Vancouveru tzv. Gastown, kterou tvoří zejména ulice Water street, která je podle dochovaných pramenů nejstarší ulicí ve městě, tato část města má zvláštní atmosféru. V této části města nešlo vynechat jednu z nejznámějších atrakcí – parní hodiny (Steam Clock). Určitě si počkejte na půl či celou. Pak můžete spatřit, jak se hodiny rozezní a „roztančí“ pod vlivem unikající páry, opravdu, stojí za to. Z Gastownu se přesouváme do China Townu, i přes to, že to není daleký přesun, není to nic příjemného, jelikož narážíme na velké množství bezdomovců, kteří se netváří zrovna přívětivě.

China Town ve Vancouveru je největší čínskou čtvrtí v Kanadě. Čínská čtvrť byla plná barev, ulice lemovaly růžově kvetoucí stromy, spousta tržiť, ve kterých se prodávaly věci, které jsem nepozvali a linuly ze z nich prazvláštní „vůně“ a ze všeho sálal čínský duch. Bylo po poledni a tak jsme měli vcelku hlad. Naším knižním průvodcem jsme si nechali doporučit restauraci „Hon´s Wun-Tun House Ltd“, která funguje již od roku 1972. Zvenku nevypadá moc vábně, ani uvnitř, spíše to vypadá jako rychlé občerstvení, vybíráme si a objednáváme jídlo. Na přílohu se nikdo neptá, takže jsme si rýži museli objednávat dodatečně. Jídlo bylo zcela odlišné než to, co člověk dostane u nás jak v čínských restauracích tak ve fastfoodech, ale pochutnali jsme si a z kulinářského zážitku si odnášíme další nezapomenutelnou vzpomínku. Vydáváme se ulicemi čínské čtvrti do čínské zahrady Dr. Sun Yat Sen Classical Chinese Garden. Cestou k zahradě míjíme Vancouver Chinatown Millenium Gate a poté i čínské muzeum v podobě pagody. Po chvilce odpočinku v zahradě se na závěr průzkumu čínské zahradě vydáváme k West Han Dynesty Bell.

Vycházíme z čínské čtvrti a vydáváme se směrem k zátoce „False Creek“. Cestou procházíme kolem hokejového svatostánku Vancouver Canucks a pak porkačujeme podél zátoky False Creeku. Opět vede podél pobřeží pěší a cyklistická zóna, všude jsou upravené parky , nad kterými se sklání skleněná těla mrakodrapů. Všude je klid a čisto, neodoláme a v jednom z parků se na chvilku natáhneme. Pak pokračujeme dál podél zátoky, než se ocitneme naproti Granville Island. Necháváme se přes zátoku převést Seabusem a vyrážíme vstříc místní tržnici – Public Market, které je tvořena celou řadou hospod pekárniček a hudebních klubů a obrovským tržištěm pod střechou. Hlavními artikly je jídlo – sýry, salámy, pečivo, ovoce, zelenina, čokoláda, ale třeba i květiny atp. Dali jsme si točenou ananasovou zmrzlinu, chvilku se nechali bavit místními hudebníky a pak se nechali převést zpět do centra. Procházíme jím napříč zpět do Waterfront station a vyrážíme po stejné cestou jako ráno zpět do kempu.

Čeká nás poslední večer ve Vancouveru asi jednoho z nejhezčích a nejklidnějších velkoměst. Nejsem velkým příznivcem měst, ale kdybych v nějakém velkoměste měl žít a mohl bych si vybrat, tak Vancouver by byla moje první volba. Atmosféru Vancouveru tvoří zvláštní směs přírody, techniky a lidí. Přírody v podobě moře, hor, zvířat a lesů, technika v podobě honosných moderních mrakodrapů a lidí v podobě směsice všech národností a náboženských vyznání na které si jen vzpomenete. Člověk by tu klidně mohl strávit týdny a pořád by měl, co obdivovat a pořád by ho mělo co překvapovat. Ale naše myšlenky už jsou u dalších dnů a míst, které nás teprve čekají, zítra se vydáváme na Galiano Island.